KONČINNA

KUNY

V ruce provaz drží
déšť si jimi hýbe
Hora v louži leží
z rozdupané rýže

Prošli tudy blázni
se sevřenou dlaní
Zrnka jako v kázni
tichem propadají

Jeden z nich se sklání
nad ukrojenou vodou
Krkem slavík zívá
zlobně srká duhou

Druhý tančí ze tmy
skoky trávu spíná
Tvář se stínem větví
klokotavě splývá

Na vysušené pláni
soumrak výkřik tlumí
Bahnem, trsem trávy
prochází se kuny

DOMOV

Když sháněl jsem do svého bytu
do komory police
narazil jsem na pazderit
obitá jím byla oslice

Žila v domě, jenž nebyl
byla jen ona a pazderit
Tišila táhlé vzdechy v sobě
dřív, než stačily se narodit

Sňal jsem pazderit z jejího těla
padl mi jak ulitý
ona odběhla, zatroubila
já zůstal zakletý

v těch deskách pazderitu
do polic zabitý

V nehybné tíži tůně bytu
úsvity svitů sklenic zakrytý

PARTNER

Sedí si u vína
dýchá za ušima
po stole prsty běží
židle se nachýlí
Náraz
nohy před očima
míjí stůl
kde polovina
kostí z ryby
v hrdle zmizí

Chuti dobrá míra
jazyk koncem sbírá
živým
tepající mízu
v uspěchaném lizu
mrkvím

Houká sova smutně
ze střílen soušky
hody tak pokračují
pod židlí
po kouscích
leží
nakrájený

Mrkev opakuje,
že je nevinná
do omrzení

Chuti dobrá míra
jazyk koncem sbírá
živým
tepající mízu
v uspěchaném lizu
mrkvím

HLAVA KOLEM

Shora prší na zem Snad použít za zen
Co budeme dělat Ze dna vzhůru slévat
Snad pomohlo být tažen Zase prší na zem
Zatím párem telat
To jsem ale blázen
Až dospějí, voli je vypijí

O DUŠI

Trubci kamarádi
braši moji
hlasujme o korupci
nebo pro ni

Trubci kamarádi
zima je blíž a blíž
z teplého úlu
budeme vyhnáni
spíž nebude
nejspíše

Trubci kamarádi
braši moji
hlasujme o korupci
nebo pro ni

Co dát, když
my dali
vše, co určeno
bylo odevzdati

Jak vidno tak vidno
tu dobrou vůli
korumpovat
občas něco zhatí

Je lépe přijmout
to, co radí
starý ovád

Doznávám, že sněním
jsem málo živ na to
aby to stálo za to

Trubci kamarádi
braši moji

HROŠI

Hroši klušou můří nohou
v cestě švestka s puklou kůrou

Zastaví je na rozcestí
zahalena v modrém listí

Až začne se stmívat na dlouhé větvi
sklouznou jim z nohou šedavé trepky

Poslední zhasne v komůrce
červené světlo na šňůrce

Usínají dlouze a hněvivě
jak kůže máčená v lepidle

Zívají a budí se, když kroky šumí
odšklíblou podrážkou z gumy

Nemají rádi hosty a návštěvy
které se bojí
nechat si boty na zemi

a do větví je zavěšují ve strachu,
že hroši je obují
a vyběhnou do mraků

NE, TO NENÍ ÚSMĚV (JAN OPOLSKÝ)

Ne, to není úsměv, tváři má, to jsou jen grimasy
To jest jen roucho čechrané na skelet bezmasý
To není síla, kvas a vír, to není veselí
To nejsou perutě, které by letěly
To není víra vášnivá a ne též naděje,
To není slunný světa kruh, to jsou jen galeje
To není žena, luzný dar. Zhrubla. Víc nežije
To není moudrost životní, to je jen magie
To není syté srdce mé, souží se o hladu
To nejsem já víc , živý muž, propadám
rozkladu

SPALI VÍ, KDO ZPÍVÁ

Zmrzlý v mědi oblak skrývá
zemi mlhy k vyhoření neukrývá
Spali ví, kdo jí zpívá

Lomy měchů, odraz kamen
neulomí z kůlu plamen svícení
Spali ví, kdo mu zpívá

Hbitá byla, skrytá sálem
vyvlékla se řeka ramen proudění
Spali ví, kdo jí zpívá

Letním nožem strom se kývá
hrotem srdce podvniknuté nerozhýbá
Spali ví, kdo mu zpívá

UMÍRÁNÍ ZA DLOUHÉHO DNE

Kabáty spadají z obličeje
jiskra kulky stojí nocí
Lampy s petrolejem
stisklé v bocích
svítí před tunelem
v krocích
tam a sem

Tudy to nejde
Placka pod plamenem
syčí
Tudy to nejde
Úder o koleje
v krocích
tam a sem

Sražená pára z úst
na cvocích
bot
Hrst rozdrobených soust
v sypajícím štěrku

Pod kolenem ostrý hrot
uvolňuje rachotivou znělku
Tudy to nejde
Na nose zkroucený drát
přichází host
kudy jen vejde
kudy odejde
bude se smát
Tudy to nejde